Zdánlivě banální maličkosti

 Můj život trvá 10 - 15 let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek.Pamatuj: Dej mi čas, abych pochopil, co ode mě chceš. Důvěřuj mi! Nikdy tě úmyslně nezklamu. Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátelé a zábavu a já mám jenom tebe! Povídej si se mnou i když slovům úplně nerozumím. Stačí mi, když slyším tvůj hlas. Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych tě hravě kousnout, ale já to neudělám.Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám chyby, nebo jsem líný, uvažuj, že mi třeba není dobře, nebo že jsem unavený.Starej se o mne, jsem li starý, i ty jednou zestárneš.Bud v mých těžkých chvílích vždycky se mnou, s tebou je pro mne všechno lehčí.Až se můj čas naplní, nenech mě trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen tě prosím - zůstaň v té chvíli se mnou.

Zdroj: http://www.nasepoupatko.com/Citaty-o-psech.html

Milé čtenářky tohoto blogu. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o jednu životní úvahu. Nechci, aby to znělo sentimentálně ale zřejmě tomu tak bude. Proto, aby si člověk uvědomil co má je důležité, aby se zastavil čas. Aby najednou zjistil že práce a celodenní shon a stres není to co dělá život životem ale že jsou to právě maličkosti, které obohacují náš život, maličkosti které v dnešní uspěchané době nevědomky přehlížíme. U jednoho je to pohlazení spokojeně spícího dítěte, když se po těžké dřině vrací domů z práce. U druhého je to polibek na přivítanou od osoby, kterou miluje a pro třetího je to jediný pohled do nevinných psích očí, které tím to jedním pohledem dokážou říct jak moc je důležitý. 

Vždy se snažím fungovat na plné obrátky, v mém životě je málo času na to se zastavit. Nepřisuzuji to své práci, přisuzuji to svému koníčku a to je má práce. Je pořád je co dělat. Když nejsem v salónu, tak jsem na focení, na nějakých akcích, píšu články, točím, něco vyrábím nebo lítám po úřadech. Začátkem tohoto měsíce se mi stala nemilá věc a já se najednou ocitla díky zdravotním potížím v nemocnici. Naštěstí nic vážného. Ale tam čas opravdu stojí! Najednou máte tolik času přemýšlet. Najednou zjistíte, že tak zdánlivě banální věci co dnes a denně prožíváte doma, vám tak nějak chybí. Najednou byste dali vše za to, abyste mohli jít třeba jen vyvenčit Bobinu. A o to tady jde! V první řadě, je důležité uvědomit si, že zdraví je velmi důležité a to stavte vždy na první místo před vším. A v té druhé řadě mějte radost z maličkostí a neberte vše jako samozřejmost.

Když jsem byla v nemocnici, bylo mi smutno po přátelích a rodině ale hlavně po těch mých psích dětičkách. Dnes už jsem doma a ta rekonvalescence po boku těch dvou sluníček mi ubíhá veseleji a líp. Není nad to, když ležím v posteli a každý leží z jedné strany a tulí se ke mně. Každý pohled do těch jejich čokoládových očí mi říká, jak moc mě potřebují a jak moc jsem pro ně důležitá. 

A k tomu abych si tohle uvědomila, jsem musela být pár dní na místě, kde neplyne čas.

TAG: MŮJ DOMÁCÍ MAZLÍČEK